Doba protireformace
V době náboženské nesvobody, v období protireformace v 17. a 18. století, se v oblasti Beskyd tradice evangelictví stále udržovala. K tomu bezpochyby přispěl i fakt,
že v nedalekém Těšíně (dnes na území Polska) byla zvláštním povolením (exekučním recesem k altranstädtské smlouvě) císaře Josefa I. v roce 1709 umožněna stavba evangelického kostela. Ježíšův kostel neboli Kostel milosti, se začal budovat hned v roce 1710, ovšem zcela dokončen byl až v roce 1772. Přesto se i v době jeho výstavby zde konaly bohoslužby, nejprve samozřejmě v provizorních podmínkách, ovšem v roce 1730 se do Ježíšova kostela už vešlo 5 000 sedících a 2 000 – 3 000 stojících lidí. Do kostela v Těšíně tajně putovali evangelíci z Moravy a Čech, zejména z Valašska. Trasa tzv. poutí procházela územím Beskyd a zdejší tajní evangelíci poskytovali poutníkům podporu a zajisté se k nim mnozí přidávali.
Po vydání tolerančního patentu
Dne 13. října 1781 vydal císař Josef II. toleranční patent. Tato skutečnost ale ještě několik desetiletí neznamenala pro evangelíky plnohodnotné zrovnoprávnění s katolíky. Mohli si sice stavět svoje modlitebny, ty ale zpočátku nesměly připomínat kostely, nesměly mít ani věže, ani zvony, nesměly mít vchod z ulice.
Příslušníci tolerovaných církví si museli vybudovat ze svých prostředků kostely, fary, školy, hřbitovy, vyplácet svého faráře, resp. učitele. Vedle toho museli odvádět dávky i katolickým farářům, z jejichž farností přestupem odešli, aby tito „tolerancí neutrpěli újmu“. Žádosti o vrácení původně evangelických kostelů zkonfiskovaných
po Bílé hoře římskokatolickou církví byly zamítnuty, tento majetek římskokatolická církev původním vlastníkům nevrátila. Náboženskou rovnost s katolíky před zákonem získali pak členové tolerovaných církví v českých zemích Protestantským patentem z 8. dubna 1861. Rodiče po jeho vydání mohli svobodně rozhodovat
o vyznání svých dětí, evangelické kostely (modlitebny) směly mít věže a zvony. Plná náboženská svoboda se stala skutečností až po vydání prosincové ústavy
v roce 1867.
Už necelý rok po vydání tolerančního patentu, 1. května 1782, byl v Komorní Lhotce položen základní kámen ke stavbě evangelické modlitebny, která byla do roka a půl vysvěcena. Přestože Staré Hamry jsou odtud vzdáleny asi 30 kilometrů, neváhali starohamerští evangelíci bohoslužby v Komorní Lhotce navštěvovat. To museli ovšem v létě vyrazit na cestu v neděli před svítáním a v ostatních ročních obdobích dokonce už v sobotu, aby včas na mši dorazili. Tuto cestu neabsolvovali pravděpodobně každý týden, mezitím se vzdělávali domácími bohoslužbami.
Počátky evangelického sboru ve Starých Hamrech
Tehdejší pastor v Komorní Lhotce, Jerzy Boguslav Heczko (1825 – 1907), který do Starých Hamer několikrát do roka dojížděl konat bohoslužby v soukromém domě některého z evangelíků, navrhl, aby se na Starých Hamrech postavila evangelická škola. Za tím účelem byl v roce 1862 založen fond, do kterého přispíval evangelický podpůrný Spolek Gustava Adolfa a také místní evangelíci částkami podle svých možností, jak je patrné ze záznamů v účetní knize sboru. Státní úřady ale stavbu školy zamítly. V roce 1869 tedy starohamerští evangelíci na radu pastora Heczka zažádali o povolení stavby filiálního kostela ve Starých Hamrech. Ještě téhož roku jim bylo povolení uděleno. Peněžní sbírka původně určená na stavbu evangelické školy změnila účel a pokračovalo se ve shromažďování finančních prostředků, tentokrát však na stavbu kostela. Nadále do ní přispívali místní evangelíci, ale také evangelické sbory ze Slezska a Moravy, Spolek Gustava Adolfa, částku 300 zlatých poskytl dokonce císař František Josef I. a stejnou částku 300 zlatých též arcivévoda Albrecht.